Homeopatické organizace
v České republice
Členství v žádném spolku samo o sobě nezaručuje kvalitu homeopata. Podobně jako v jiných oborech, i mezi členy spolků najdeme kvalitní i nekvalitní odborníky. Důležitost členství lze ilustrovat na příkladu fungování jednotlivých spolků.
Homeopatická lékařská asociace (HLA), založena 2. července 2007, je sdružením lékařů, veterinárních lékařů, klinických psychologů, magistrů a doktorů farmacie, kteří se věnují praktikování klinické homeopatie.
Hlavním záměrem HLA je zastřešit oblast klinické homeopatie a aktivně usilovat o její integraci do běžné lékařské praxe. Asociace si klade za cíl, aby zdravotníci znali možnosti a limity homeopatie a aby pacienti měli přístup k nejvhodnější a nejšetrnější léčbě, ať už homeopatické či jiné. Dlouhodobým cílem je, aby zodpovědné instituce uznaly homeopatii jako rovnocennou medicínskou metodu.
CÍLE:
Zajistit, aby každý lékař znal principy, možnosti a limity homeopatie.Dosáhnout toho, aby každý pacient obdržel optimální a nejšetrnější léčbu pro svůj aktuální stav, bez ohledu na to, zda se jedná o homeopatický či konvenční lék. Prosazovat uznání homeopatie jako regulérní medicínské metody u relevantních institucí.
Zdroj: web Homeopatické lékařské asociace
Na rozdíl od toho tradiční homeopatie medicína a farmacie většinou hodnotí nemoc primárně podle fyzických příznaků a na základě diagnózy doporučují homeopatika podobně jako běžné léky. Tento postup však často neřeší samotnou příčinu obtíží, což může vést k opakovanému návratu nemoci nebo k jejímu přetrvávání.
V České republice existuje pouze několik lékařů, kteří vnímají homeopatii skutečně v souladu s jejím původním principem.
Následující text představuje osobní zkušenost člena s Českou komorou klasické homeopatie (dále jen "spolek"). Je důležité zdůraznit, že se jedná o soukromý pohled a každý si musí utvořit vlastní názor.
Česká komora klasické homeopatie (dále jen "spolek") vznikla před mnoha lety jako reakce na potřebu sdružení homeopatů po absolvování prvního kurzu klasické homeopatie v České republice pod vedením Petera Chappella a dalších anglických lektorů. Původním záměrem bylo vytvořit základnu pro rozvoj homeopatie v České republice. Sídlo spolku bylo stanoveno v Brně a stanovy byly převzaty z anglického vzoru. Postupně spolek dosáhl přibližně stovky členů a v průběhu let se měnilo i jeho vedení.
Po založení spolku se řešila otázka vzdělávání homeopatů, což vedlo ke vzniku České školy klasické homeopatie. Tato škola je ve vlastnictví Pavla Opelky a spolek ji považuje za jedinou akreditovanou vzdělávací instituci.
Podmínkou pro vstup do spolku je absolvování této akreditované školy a splnění medicínského minima, které rovněž zajišťuje spolek. Ke vstupu musí dát souhlas výbor.
Členskou základnu spolku lze v zásadě rozdělit na dvě skupiny: původní členy a nové členy. Noví členové přistupovali do spolku postupně po splnění stanovených podmínek, které jsou uvedeny ve stanovách.
Složení členské základny, zahrnující původní členy a nové členy, absolventy soukromé školy, může mít vliv na celkovou kvalitu členů. Ačkoli všichni členové mohou používat označení RHom (registrovaný homeopat), úroveň jejich odbornosti se může značně lišit. Je důležité poznamenat, že titul RHom. není chráněn ochrannou známkou, a proto ho teoreticky může užívat kdokoliv bez ohledu na členství ve spolku či úroveň vzdělání. Starší členové při vstupu do spolku nemuseli splňovat stejné požadavky jako novější členové, kteří museli úspěšně absolvovat Českou školu klasické homeopatie Pavla Opelky a medicínské minimum. Přestože je Česká škola klasické homeopatie pravděpodobně nejlepší v České republice, je třeba vzít v úvahu, že se jedná o komerční subjekt, u kterého je žádoucí vysoká úspěšnost absolventů. Závěrečné zkoušky mají vysokou úspěšnost, zkouškou složí laždý, kdo se zúčastní.
Dalším aspektem je stálý počet členů spolku, který se po léta nemění. Navzdory každoročnímu přibývání absolventů školy do spolku vstupuje jen určité procento z nich a přibližně stejný počet členství ukončuje. Počet členů je celá léta prakticky stejný.
Hlavním posláním spolku by měla být propagace homeopatie, zajištění kvality poskytovaných služeb a snaha o její legislativní uznání jako samostatného oboru. V této oblasti však spolek nemusí vždy vykazovat prokazatelné výsledky a aktivní jednání.
Zdánlivě pozitivním aspektem může být značná finanční částka nashromážděná spolkem v průběhu let. Nicméně tato částka nemusela být vždy efektivně využita. Jednou z významnějších výjimek mohlo být uhrazení nákladů na právní zastoupení klíčové osoby ve spolku v soukromém sporu s členkou, která byla následně vyloučena. Tento výdaj lze vnímat negativně, neboť se prakticky jednalo o soukromou záležitost, která nemusela mít přímou souvislost s hlavními cíli spolku. Předmětem sporu byl kurz praktické homeopatie s obsahem se získanými znalostmi v České škole klasické a postklasické homeopatie vedený dnes již vyloučenou členkou.
Stalo se, že jeden člen oznámil záměr otevřít homeopatickou školu a byl důrazně upozorněn, že nikdy nedostane souhlas od majitele České školy klasické homeopatie k výuce. Záměr byl jiný, výuka měla být s metodou Jana Scholtena. Tato metoda je významně pokročilejší a rozšířenější, existuje k ní velké množství literatury a je užívána homeopaty na celém světě, přičemž autor metody bez problémů dal souhlas k jejímu šíření a výuce.
Vrátíme-li se ke spolku, je zřejmé, že akreditaci pro výuku má pouze Pavel Opelka, postgraduální studium zajišťuje pouze on a na letní škole má převážnou většinu přednášek také on. Přestože je práce Pavla Opelky považována za velmi pokročilou, může se zdát, že by spolek neměl být tak úzce spojen s jednou osobou a někteří ho mohou vnímat spíše jako "fan klub" než jako profesní komoru.
Kvalita homeopatů ve spolku je ovlivněna složením členské základny z původních a nových členů. Na novější členy jsou sice kladeny o něco vyšší nároky při vstupu (pozn. zkoušku úspěšně složí téměř každý). Zásadním problémem může být absence kontrolních mechanismů kvality, což znamená, že členství ve spolku samo o sobě nemusí zaručovat klientům kvalitu poskytované péče. Existují i členové, kteří svou práci zjednodušují bezmyšlenkovitým používáním léčebných linií, které se opět vyučují na České škole klasické homeopatie. Tyto univerzální série homeopatik pro řešení konkrétních problémů by měly být integrovány do celkové léčby, což vyžaduje odbornou práci homeopata, ale někteří členové tento aspekt zanedbávají.
Jak bylo zmíněno, ve spolku je celá léta přibližně stejný počet členů, pohybující se kolem stovky. Z tohoto počtu však praktikuje homeopatii pouze část členů. Takto malé množství aktivních homeopatů pravděpodobně nemůže plně pokrýt potřeby České republiky. Stojí za zamyšlení, proč tomu tak je a proč někteří členové investovali značnou částku do svého homeopatického vzdělání a platí členství ve spolku, aniž by následně tuto profesi vykonávali. Důvodem může být nízká sebedůvěra v praktikování, nedostatečné homeopatické vzdělání, nedostatek materiálů či literatury, nebo jiné faktory.
Shrnuto, spolek může fungovat spíše jako zájmové sdružení pro setkávání homeopatů, ale klientům nemusí vždy garantovat kvalitu služeb každého člena. Je však třeba dodat, že to není ojedinělá záležitost, podobná situace je snad ve všech oborech. Potencionálním klientům lze jen doporučit, aby se nespoléhali na členství homeopata ve spolku jako na významné kritérium pro výběr homeopata. Jedná se i o kritérium zbytné.
Ačkoliv se spolek pyšní silnou provázaností s metodou Pavla Opelky, jako jednou z nejvýznamnějších metod, je třeba dodat, že existují i jiné přístupy.
Například metoda Jana Scholtena je považována za významně pokročilou a rozšířenou, s rozsáhlou literaturou, a je užívána homeopaty po celém světě.